olive - blog o všem na Blog.cz

....ano. Možná si některá vzpomenete, jak jsem psala na sarém blogu, jak jsem šťastná. Měla jsem vysněného chlapa, s ním krásnou dceru a teď je konec. Můj vysněný mi oznámil, že už mě nevnímá jako ženu, spíš jako kamarádku, že nám to neklape a tak dále a tak dále. Druhý den jsem zjitila, že je v tom jiná. Začalo mi to vše do sebe zapadat. Trvalo už to nějaký týden. Zhroutil se mi svět a já postupně začala svého vysněného poznávat v jiném světle. V tom horším. V tom nejhorším, jak jen to jde. Výhrůžky, psychický tlak. Musela jsem si kvůli dceři najít psychologa a právníka. Co teď prožívám, je peklo. Po týdnu pláče a smutku jsem se začala pomalu dávat dokupy a sehnala byt, přibrala práci a v listopadu se stěhuju. Nikdy bych neřekla, že tohle se mě bude týkat, ale bohužel, jstala se ze mne svobodná matka, matka živitelka. Nevím, co víc napsat. Stres a zhrzená láska nejlepší dieta, o kterou jsem nestála

Prázdniny, i přes ne přiliš vydařené počasí jsou nakonec vydařené. Doposud jsem byla na chalupě pod Blaníkem, na návštěvě našich na chatě, sjela jsem si Otavu, prošla kurzem arteterapie. Po celou dobu jsem byla s minimálním, někdy s žádným přístupem na net. Ale co. nevadí, člověk někdy musí vypnout stroj, aby fungoval ten vlastní, biologický! Dostala jsem nabídku na vydání Cesty od Mladý Fronty - zatím jen pokec u piva, nic jistého.Doufám, že si i vy užíváte léta, prázdnin, léta a dovolených! Brzy začnu psát dál!

Tak jsem zas zpět. Od pátku minulého týdne mám jedno školení za druhým, nemám čas zastavit se, natož psát další část Cesty. Dnes jsem dokončila školení trenérů na zaškolení učitelů na program primární prevence a zítra mne čeká porada. V sobotu se mi po školení, kde jsme byli na faře ve středních čechách, blokly parádně záda a krční páteř, takže mám útrum běháním. Navíc bojuju od čtvrtka min. týdne s virozou, takže jsem rády, že žiju. Přes noc se vypotím a ráno hurá řešit drogový svět. Od páku mám zas pro změnu arteterapeutický týden - od 9-20 hodin...uf, abych si nepřipadala jako lenivka, budu jezdit na kole. Je to od domu 4 km, takže 8 denně. Snad bych se mohla i tak 1x, 2x v týdnu tam a zpět proběhnout. Uvidíme. Mějte se zatím nádherně, musím dělat koláže na arte jako domácí úkol!

Tak aby jste si nemysleli, že změna blogu zamená absolutní zanevření na všechny ty vyci z blogu starého, tak hlásím, že jsem byla opět běhat. Tentokrát jsem dala už kilometrů 4 a i závěrečný stoupáček k domu jsem vyběhla levou zadní...jasně střídaně s pravou zadní. Je to úžasný pocit, cítit, že každým dalším běháním mám sílu dát zas o pár metrů víc.

Co ale dělat nebudu, je psaní jídelníčku. Jídelníček jsem upravila a ráda ho budu dodržovat, aniž bych potřebovala kontrolu. Také běhám a baví mě to, takže potřebuji kalorie jako sůl a hubnout na váze nechci-těch 9-10 kg stačilo.

Jinak jsem byla včera v práci a cítila jsem se po dlouhé době tak trochu zbytečná, protože jsem měla puberťáky, kteří dávali najevo, jak moc je to pro ně vopruz a že to vědět nepotřebujou, že je to jejich život, a co jim vlastně do toho kecám. Kecám a co, je to moje práce a jsem placená, tak kecat budu už z principu! Jul je už pěkně živá, dnes rádo konečně opravdu pořádně posnídala, takž se uzdravuje.

Pokoj byl holý, čistě bílý, s velkým zamřížovaným oknem. Neměla jsem chuť, ani zájem si ho pořádně prohlídnout. Jedniné, co jsem potřebovala udělat, bylo vyspat se. Nespala jsem asi tři dny, i když poslední dobou jsem na perníku i dokázala spát. Můj organismus byl tak vyčerpanej, že jsem kolikrát usnula půl hodiny po nášlehu. Lehla jsem si do postele a poslouchala hlasy na chodbě.

Je mi 21. Jedu s rodiči v autě a střídavě usínám a přemýšlím. Usínám a přemýšlím. Obrazy za sklem se rychle míjí a já nevím, co se bude dít, vlastně ani nevím, co se posledních pár měsíců dělo. V žilách mi koluje spousta perníku, zbytkového alkoholu, léků na uklidnění, proti úzkostem a hromada nikotinu. Mám dojezd, ale ten už skoro nevnímám. To nejhorší má přijít a já jsem odhodlaná do toho jít a zkusit to. Nevím, jaké to bude, až všechny zbytky těch svinst vyprchá. Nevím a snad ani nechci vědět. Včera večer jsem se naposled našlehla a zatím jsem živá a i přes dojezd spokojená.

V krátkosti jsem se už představila v menu. Ale slušelo by se napsat něco víc. Jsem vystudovaná učitelka výtvarné kultury, ale jelikož je tento obor velmi úzce profilovaný, po škole jsem nastoupila jako speciální pedagog. No, a jelikož mi je, kolik mi je, tak bylo na čase mít nějaké ty děti. Mám krásnou roční dceru Julii s mužem, kterého jsem si vybrala, jako toho pravého a jediného. A vzhledem k tomu, že mateřská je dlouhá, využila jsem čas na studia, která mne vždy zajímala a to je arteterapie. Studuji 1. rokem a doufám, že po MD nastoupím do nějaké organizace jako arteterapeut a pedagog. Mojí prací není jen starost o Julii, ale dělám preventivní program na základních a středních školách, což mě baví a umožňuje studovat.

Co dělám? Maluju!!!